Jak mě příjmuli do srandovního klubu

Úterý v 21:13 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
V určitých kruzích, hlavně tedy v těch, ve kterých se vyskytuju často já, je věk devatenáct let velice důležitým. Všichni, kteří víme, o co jde a o čem bych neměl moc mluvit, protože věc má hlubší souvislosti a celkově jde o poměrně zatím tajné záležitosti, takže bych ani nerad chodil kolem horké kaše a rovnou vám sdělil, že jsem prostě jako jeden z velice úzkého okruhu populace byl vybrán pro členství Srandovního klubu. Co to vlastně ale ten srandovní klub je?
Srandovní klub je jedna z mnoha zdánlivě nevýznamných nevládních organizací, které mají dostatek peněz a tudíž i moc. A já jsem se stal členem tohoto srandovního klubu! Klub je vlastněn člověkem, kterého vlastně ani pracovníci srandovního klubu prvních 5 let, co jsou členy, neznají. Já se s ním tedy setkám nejdříve na pět let. Majitel klubu je však mecenášem našeho klubu. Na jeho náklady všichni dostáváme mzdu a samozřejmě také financuje všechny projekty, co srandovní klub uskutečňuje. Ve srandovním klubu můžete přednášet návrhy, jaké akce a projekty uspořádat, ale taky sám majitel klubu posílá instrukce, jaké projekty je třeba zařídit. Myslím že majitel /ó velký vůdce pan Srandovní klub/ je člověk, co si zaslouží uznání. Vše ale popořádku. Konečně se dostávám k mému prvnímu dni ve srandovním klubu.
Srandovní klub má krásnou, obrovskou budovu ohraničenou velkým plotem a strážema. Ale hned od začátku je vše kouzelné. Stráže mají oblečené šmoulí masky, drží azurově modré samopaly a jen, co kolem nich projdete, usmějí se a pokynou k vám s tím, jestli si nechcete dát LSD. Slušně jsem odmítl. Takovéhle psychotropické látky nejsou nic pro mě. Navíc, k čemu? Chci si napoprvé užít srandovní klub bez nějakýho šílenýho stavu.



Uvnitř je to úžasné. Taková dobrá polovina lidí tam nenosí absolutně žádný oblečení. Je normální, že tam chodí lidi oblečení i nazí vedle sebe. V obrovské budově byla spousta chodeb, místností, atrií s fontánkami, lavičky, všudypřítomné hipsterské kavárny, cukrárny, palačinkárny, odporně smradlavý fastfoody - hned jsem na jedno zašel. Málem mě porazilo, když jsem zjistil, že v srandovním centru se jako oficiální měna využívají víčka od pet lahví! Díky mé relativně slušné spotřebě pet lahví, ze kterých si pravidelně vyrábím gravity bongy jsem vytasil pestrou směsici víček. Červený s coca colou, modrý od té albert-vody za krásných 3,90 Kč, zelený od korunní, kofola. Nojo, spása. Za barem ve fastfoodu stál kožeňák dole bez, s kroužkem na pořádným mackovi, kterej mohl mít aspoň 23 čísel a šířku tak 7. Mohlo mu být okolo 35. Byl jsem však více vzrušený ze srandovního klubu, který jsem do té doby vídal jen ve svých zvrácených snech, na které nestačí ani dosavadní sbírka všech facebookových meme stránek. S fešákem jsem se dohodl, že pokud v téhle dobře pojebané budově nenajdu hezčího hřebce, rozdám si to s ním, jak bude třeba. Mrknul na mě a podal mi 7 cheeseburgerů a colu. COLU SLAZENOU CUKREM. NÉ TÍM POSRANÝM GLUKOSO-FRUKTOSOVÝM SIRUPEM! Spadl mi kámen se srdce, že si nebudu muset jít napouštět na nejbližší růžový hajzly nějakou vodu (dokud se teda nepůjdu pořádně zdunit, zrovna jsem procházel kolem obchůdku s bongama). Bloudění po obrovským areálu, který mi připomínalo hodně nákupní centrum, zábavní park a snobskou galerií zároveň, došel jsem do chodby, která vedla k různým kancelářím, místnostem, kde se konaly kurzy, přednášky a práce na různých projektech. Obrovská hala, na jejíž prosklené zdi se lepila obrovská nálepka "Výbor pro podporu potratů." Naproti místnost. V ní v kruhu sedělo dvacet lidí a debatovali o právech teroristů, sexuálních násilníků a pedofilů a jak je potřeba změnit pohled společnosti na ně. Jsou to lidé jako my. Tuto poznámku jsem si poznamenal do svého mobilního telefonu. Na budík, aby se mi to každé ráno připomínalo. V další místnosti seděla usměvavá starší šedivá paní za stolem. Zeptal jsem se jí, jakou sekcí srandy se zabývá ona. Nadzvedla si brýle na nos a ukázala na obrovský regál pomerančovými džusy, který se nacházel v další místnosti. Nějak mi to nedalo, držel jsem takhle džus v ruce. Paní se na mě dívala a zřejmě asi čekala, co udělám. Pokynula mě. "Notak, napij se! Na co čekáš? Napij se a zbytek vylij z okna." Protože jsem zrovna usrkával onu cukrem slazenou colu, neměl jsem na džus ani chuť, tak jsem s džusem prostě odkráčel a džus prostě vyklopil z okna. Paní si hned vše začala poznamenávat. "To je solidarita!" řekla mi, jak jsem vylil celý džus z okna. "Vůdcova ideologie říká, že se ten džus na tom chodníku vsákne do Afriky a ty ubohé děti trpící nedostatkem pomerančovýho džusu se napijí. Ta voda jim poteče přímo v jejich domovech z kohoutku," řekla skoro hrdě. Skutečně. Tahle paní by mohla být duší tohoto světa. Je fajn, že nejnižší plat, co dostáváte ve Srandovním klubu jako nástupní je 12 tisíc euro + zaměstnanecké benefity jako víčka a téměř marxistické zřízení v hlavním štábu /tedy této budově/. A tahle stará paní, ta musí brát tak 6x tolik, jako já. Vděčně jsem se nabídl, že klidně vyleju ještě jeden džus, nastavila takhle prst a řekla: "Nováčci jenom jeden denně. Jak by k tomu přišli ti, co si tu chtějí po náročné práci jako skandování na náměstí na podporu potratů nemohli vylít z okna 7 džusů a neudělat tak dobrý skutek pro africké děti? Brzdi a raději se zapoj do nějakého z projektů. Když půjdeš o kousek dál, moje dcera tam sdružuje všechny evropské kněze, co doma pěstují hospodářská zvířata. Tito knězové mají ve svých kostelech kamery a pronajímají je pasákům z Ukrajiny. Během nedělí se samozřejmě koná mše za všechny krocany a slepice, kterým kněz vždycky v sobotu usekne hlavu a jejich otrokyně jim je pečou. Vražda těchto zvířat je kamerována a poskytována potravinářským výrobcům, kteří jednoho dne budou lepit místo veselých kuřátek na obaly tyhle jatka. A taky to chceme promítat dětem ve školkách..." na chvíli se zamyslela a já jsem se pěkně rozloučil a pokračoval dál. "Tato popelnice byla natřená ekologickou žlutou barvou vyrobenou v továrně, kde se nehledí na bezpečnost z Evropských dotačních programů "Popelnice pro vidlákov" v celkové výši 8 542 688 €." Hlásala tabule nad pěti popelnicemi. Procházel jsem kolem místnosti, kde zrovna probíhal kurz "JAK PŘESVĚDČIT LIDI O VÝHODNOSTI ŽENSKÉ OBŘÍŽKY."
Konečně po delší době nějaká kavárna. A v kavárně - intelektuální šlechta. Pět celkem hezkých kluků v kruhu a uprostřed zelenovlasá slečna, která zrovna líčila svou poslední návštěvu v civilní restauraci. "Nejdřív jsem si dala dvakrát nic bez chleba. Kámoš si dal chleba omaštěnej větrem. Debil číšník samozřejmě na nás čuměl jako puk, tak jsme mu jako debilovi museli říct, že ten chleba vomaštěnej větrem si teda dáme klidně i bez toho větru a dvakrát nic bez chleba nakonec jako přílohu k hranolkám dělaných výhradně ve friťáku s palmovým volejem. Když nám řekl, že palmovej volej nemaj, tak jsem se okamžitě rozlítla, div se nezačla modlit a brutálně mu jako naznačila, že tam už se neukážem a že klidně teda olivovej, ale za poloviční cenu ty hrancle pak. Čurák vole. A víš co? K pití nám dal kohoutkovou vodu, když jsme jasně žádali vo tu z toho jejich posranýho akvárka. Vytočila jsem se a nenechala dýško ani cent a ještě jsem mu pěkně napálila do ksichtu, že jeho pojebanej život fakt lituju. Kámoš na něj, že má chuť mu přestříhnout brzdy na jeho autě a taky mu to udělal. Doufám, že chcípl. Jak já nenávidím bělochy."
"To seš dobrá. Já jsem teďka radikálně bránil pár cigošů venku. Sice se jich štítím, ale rád jim platím třeba dvacet litrů, aby pouštěli petardy do lidí v obchoďáku. Pak ještě nějakým balíčkem podmáznu fízly, aby to neřešili, ukážu diplomatickej průkaz a pak řvu na všechny, co maj nějaký rasistický kecy, jako jak to myslej a jestli jsou normální. Teď tak tři tejdny zpátky na stáži ve Švédsku jsem takhle zaplatil uprchlíkům, aby začali blejt a chcát na ulici do kočárků s děckama. Bylo to k popukání. Nuda na tom byla ta, že Švédům tohle vod černých moc nevadí, takže to celkem tolerujou a respektujou, i když jedno děcko se těma zvratkama zadusilo. Matce to nevadilo, prej si aspoň může adoptovat to černý." řekl týpek uprostřed. Ten vedle něj přikývl: "Nojo, ve Švédsku byli na srandovní klub zvyklí už v době ABBY. Už to tam berou jako celkem normální věc. Vyspělá společnost, to se pozná. Ale je dobře, že jsme tady tak v pejči zahrabaní. My za to aspoň berem těžký lóve.
Chtěl jsem se připojit k rozhovoru, ale jeden se otočil a řekl mi: "Vítej, tebe ještě neznám jenom z grindru, celkem bych tě vošukal, co ty na to? Nedělej a sedni mezi nás, teplouše ve srandovním klubu milujem. Já jsem Chrudoš, tohle jsou Satir, Drobek, Čubka, Sysel a Merůňka. Jakej máš ty zážitek?" Ten buzík se mi celkem líbil. Celá ta banda se mi líbila. Ale zrovna mě dopíči nemohlo napadnout nic dobrýho a nic fakt hustýho, co jsem nedávno provedl. Sice zadarmo, ale přesně tak, jak se na Srandovní klub sluší a patří. To, že jsem přesvědčil kámoše, ať pase svýho papouška, jako šlapku a ještě ať mu bere 100% výdělku mi přišlo suchý. Že jsem jako vedoucí na dětským táboře dětem vysvětloval, jak je důležitý občas ovce prošťourat a že je to tradiční slovenskej zvyk a taky to názorně ukázal na malém jehňátku zhruba osmiletým dětem se mi ale zdálo docela dobrý, tak jsem jim to hodil do éteru. Tahle banda se mi prostě líbila. Sysel byl synem majitele jednoho z největších českých pivovarů. Prosazoval, aby každej učitel denně na jeho školách museli vypít 27 piv v pracovní době. Díky tomu se párkrát stalo, že mladičký vychovatelky v družinách byly tak zpitý pod obraz, že dětem, co se pak stal úraz k tomu neúmyslně vypíchli oko a nebo mu přitížili při záchraně.
Pak jsme šli do takové velké herny. Byla to místnost téhle party. Říkali tomu laboratoř. Hlavní prací téhle party bylo srát lidi. Jakkoliv. Veřejnost, dělat skandály a nebo provokovat někoho, koho v mládí nenáviděli. Třeba ten teplouš mi řekl, že ke všem lidem, co se mu kdy posmívali kvůli homosexualitě a nebo se proti němu nějak veřejně stavěli, teď za nima prej chodí s patnácti namakanýma černochama a jen jim plivne do ksichtu. A ti jeho hoši ví, že jak mají reagovat, kdyby se do něj pustil. Čubka na facebooku vysílala porod své slepé sestřenice a díky tomu jí na facebooku sleduje 15 tisíc lidí a to nemluvím ani o instagramu. Kromě toho se taky takhle skupinka celkově zapojuje do humanitárních akcí. Třeba střílení tanky do civilního obyvatelstva, samozřejmě, jak jinak, než v zájmu vyššího dobra.
"OCENĚNÍ ZA ZMLÁCENÍ POLICISTY V PŘÍMÉM PŘENOSU. VŮDCE TI PŘIDĚLUJE BEZEDNÝ MĚŠEC S VÍČKY."
Drobka zaujalo, že si to čtu a on mi řekl: "To byl Slavomír. Strašně dobrej kluk to byl. Vojelo ho tak 100 uprchlíků při natáčení propagačního videa pro gaye. Natrhli mu prdel a pak chcíp na HIV. Předtím ještě ale začal prodělávat změnu pohlaví, aby nasral rodiče, ale pak ho nebavila jeho přeměna na Slavomíru, tak se úmyslně nakazil infikovanou jehlou. Kdyby si ten kokot aspoň něčeho šlehnul, ne, von se jen píchnul injekcí. Debil. Ať je mu zem lehká!"
Na chvíli jsem se vytratil. Musel jsem to prošmejdit dál. Oni to ale tak nějak brali, že mě už provádí, tak šli se mnou a všechno mi ukazovali - to je síň kde obětujeme spoustu mrtvých koťátek, tady uznáváme nácky, tady uznáváme komouše, tady oslavujeme výkony sovětských jaderných elektráren v 80.letech. Tady nahráváme do dětských pořadů sprostá slova na takové frekvenci, které zachytí jen dětské ucho. Průměrný tříletý dítě už naučíme nazpaměť báseň

Arabela mrdat chtěla,
kde má piču, nevěděla.
Arabelo, ty seš tele,
máš ji přímo u prdele.
Byl jsem zde a příjdu zas
nastav piču, Fantomas.

"Hele co zajít na kurz..."
"...kurz zajišťující distribuci pervitinu zdarma k dotovanému ovoci a mlíku na základních školách?"
"Myslel jsem spíš... jak se tam řeší to úmyslný znečišťování vod."
"Blbost! Všechno jsou to krávoviny. Občanské sdružení, co požaduje sochu Ivety Bartošové na Letné. Ještě větší, než byl Stalin..."
"Ale ta Ivetina socha už je ve výrobě ty vole a bude na Václaváku místo koně, hňupe!"
"Na Václaváku? To ji kurva nemůžou dát před nádraží?"
"No a teď máme důvod tam jít. Podáme návrh aby byla tváří Českých drah. A budeme nutit České dráhy, aby na naše náklady zaměstnali 100 lidí, co budou tu sochu dvacet čtyři hodin denně tu sochu leštit. Národní poklad, ta Ivetka."
"Kokoti. Nevím vo co vám jde. Já bych si normálně šla zajezdit po parkovišti před vobchoďákem se sprostýma písničkama nahlas se stáhnutýma vokýnkama a naschvál na všechny troubila."
"Jo, vole, to je ďábelský, ale využíjme možnosti klubu, když tu máme nováčka. Jak se vůbec jmenuješ?"
"Pro vás Máslo - hadrovej čokl." usmál jsem se.
"Pojďme flustat do řeznictví."
Popravdě. Zrovna jsem měl chuť si sednout a poslouchal nějakou přednášku. Nějaký etický normy a zákony srandovního klubu nebo tak něco. Nevím proč nebo já nic neříkal, byl jsem fascinován samou krásou hlavního štábu, ale my jsme se na nějaké takové schůzce později pak skutečně podívali.Šéfovala tomu tam nějaká celkem sympatická ženská. Podobala se dost na zástupkyni ředitele ze střední. Jenže tahle baba jela v cracku a vo to to bylo lepší. Pokud nemluvila o prospěšnosti cracku na lidský organismus, říkala, jak kdysi měla dvě krásný děti, než je neprodala na orgány, aby měla na crack. Pak se ocitla v nějaké přiblblé reality show a vůdce si jí všiml. Ty děti jí moc nechyběly. Měla nový děti a dělala pro ně jen to nejlepší, aby se vykoupila ze špatnýho svědomí. Obě její dcery od devíti kouřily crack a měly ty nejlepší dispozice k tomu, aby brzy začaly taky pracovat ve srandovním klubu.
Zcrackovaná lejdy se se mnou stále vykecávala. Přivítávala mě. Každých pět minut měnila téma a já vlastně ani neměl ponětí, o čem se bavíme. Přišlo mi, že všechny kolem sebe uráží a říká mi o nich jen ty nejpříšernější věci který i na srandovní klub zněly dost drsně. Mluvila směrem ke mně, jakoby pomlouvala je. Jim to ale nějak nevadilo a sami házeli do éteru ty úplně nejhorší věci o sobě.

Nevím jak, ale taky jsem se poprvé setkal s crackem. Než jsem si dal podruhé, najednou jsem byl na nějaký světový zdravotnický organizaci, která diskutovala, jestli nezařadit znovu homosexualitu na seznamu duševních poruch. Přestože jsem teplej až za ušima a od čtrnácti jsem hulil dvanáct klacků týdně, tento nápad se mi líbil. Rychle jsem podříznul zástupce ze Srí Lanky a vzal si jeho příšerný hadry a začal tam vyřvávat o tom, kolik zpropadených teploušů a indiánů jsme za poslední měsíc upálili a že je to ohromný úspěch a že budeme pokračovat, dokud nesplníme naši pětiletku. Sál mi tleskal. Nikdy jsem se necítil tak naplněný. Sál mi tleská! Mému nápadu! Ty tam byly kecy o tom, že nikdy nic nedokážu. Vždyť už jsem skoro nominovaný na nobelovku za mír.
Ani nevím, jak dlouho jsem ten crack kouřil, každopádně to pořád bylo první den ve srandovním klubu. Napadlo mě, že by bylo fakt dobrý začít pálit samopalem na letišti do lidí. Ve jménu křesťanství. Napadaly mě samé reklamní slogany na křesťanství. Amen, Ježíš vás miluje, Bůh je láska, Milujme se navzájem a podobně. Celkem fajn hesla pro nějaký křesťanský sebevražedný útoky. Taky mě vždycky sralo, že jsem křesťan, ale že v rámci mýho náboženství se nemůžu takhle seberealizovat.
Za chvíli jsem stál u nějakýho údajně polepšenýho bojovníka Islámského státu. Náš klub mu financuje všechno. Jeho nynější prací je dávat přednášky o svých hrdinských činech na blízkým východě.
Začala mě dost bolet hlava. Crack jsme začali ředit a splachovat benzínem. Nová vlna. Můj plán, že si srandovní klub během jednoho dne užiju bez návykových látek, selhal. Hned vyzkouším crack a začínám chlastat první ligu Naturalu.
Nicméně jsem zapadl. První den ve srandovním klubu dopadl velice úspěšně a já se těším na to, jak se rozkoukám a užiju si první projekt v terénu - tudíž - mezi lidmi! :)
 

PROTI PŘEDSUDKŮM

Neděle v 11:27 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Být hloupým není tak těžké, ale když potkáte někoho, kdo hloupý opravdu je, snažíte se tento drobný nedostatek ignorovat, protože blbci nevysvětlíš, že je blbej. Být hloupým je něco jako být příslušníkem libovolné rasy, pohlaví či sexuální orientace. Prostě je lepší o tom nemluvit. Stejně jako nemáš potřebu zdůrazňovat všem okolo, že jsi bílá černoška a zároveň chlap, tak nikomu nebudeš cpát, že jsi hloup(ý/á), koncovku si již domyslete sami.

Blondýny hloupé nejsou, ale ty pravděpodobně budeš. A víš co? Vyjímka pravidlo v tomto případě opravdu nepotvrzuje. Stále platí, že jsi hloupý.
Američané nejsou hloupí, ale ty pravděpodobně budeš. A víš co? Vyjímka pravidlo v tomto případě opravdu nepotvrzuje.
Stále platí, že jsi hloupá.

pusť písničku, pro lepšejší atmosféru.

Fenomén genderové spravedlnosti mě semtam nutí se koukat na ty úžasné krabičky od cigaret, které již pár měsíců kupujeme s obrázky, které asi designeři stáhli zřejmě z grafického odpadu. Na některých krabičkách, hlavně na té, jak rodič fouká dým na dítě, nejde rozeznat, jakého pohlaví jsou. Ani rodič a ani matka. Na krabičce samozřejmě nechybí nápis "Vyrobeno v EU" (jediné cigarety, které znám a nemají na sobě napsané "Made in EU", ale "Germany" jsou cigarety Camel. Takže evropská unie vám vlastně nabízí cigára s šíleně nevkusným obrázkem, to vše za necelou stovku. V případě, že kouříte červený marlbora, vypadá design krabičky už úplně jako propagace komunismu. Rudá barva, poznámka, že to bylo vyrobeno v EU, varování o smrti a fotka připomínající něco, co s kouřením vlastně ani nemá nic společného. "Dobrej, dejte mi prosimás ty camelky. Ale já chci s tím vobrázkem, jak tam ten babochlap drží to unisex děcko a fouká na něj ten dým, kterej je tam udělanej zřejmě přes malování nebo nějakej jinej drahej program."


V naší společnosti se často setkávám s otřepanými klišé, že lidé, co nemají maturitu, ale jenom učňák, jsou hloupí. A ještě hloupější jsou ti, co studují humanitní obory. No a tyhle dvě skupiny pak nadávají na kancléřku (MERKEL AKBAR), že je hloupá a pitomá sluníčkářka. Tak tady tahle kráska vážení a milí vystudovala fyziku. Nebudu vám vysvětlovat co to je, protože sám mám potíže s fyzikou základní školy a na střední jsem z fyziky dvakrát rupl a budu rád, když z ní nerupnu i letos. A co se týče hlouposti, chytrosti, inteligence. Pro každého z nás jsou důležitější umělci, než doktoři a zemědělci.

Včera jsem se od rána ujebával na lidské pitomosti, kterou jsem na internetu objevil. Vlastně to byla pitomost dohnaná do takového extrému, že jsem si říkal, že toho geniálního člověka chci poznat. A hoci neviem, ako to bylo myslené, či už sarkasticky alebo je to dobrá recesia, rozhodol som sa robiť včera celý deň screeny a ukládať si to do mojich složok pomenovaných "meme" a "porno". A práve včera sa tieto rozdiely medzi týmito složkami zmazali. Lebo ja už neviem, čo je meme a čo je porno.
Prostě a jednoduše, vrátím se ke své rodné češtině. Včera jsem našel něco, co způsobilo mou celodenní fascinaci a kombinoval jsem záchvaty smíchu s masturbací. Dokonce zhulit jsem se šel jen jednou.
Objevil jsem něco jako islamistické meme. Pro ochutnávku sem hodím pár screenshotů. Varuju všechny, kterým vadí nahota, sexuální či rasistický podtext.

pohádka pro vaše děti na dobrou noc

(takhle by se správně mělo odpovídat na komentáře na blogu)




(musím se přiznat, že tohle je uplně top)




Tak, myslím, že dávka obrázků skončila. Kdyby někdo se mnou chtěl na fb rozjet stránku "masturbuju nad islamistickými blogy na tumblru" a rozjet pořádnou meme stránku nazvanou v českém jazyce, ozvěte se, nemám s tím vůbec žádnej problémek. Pá koťátka.
ISLÁM ZVÍTĚZÍ, ALLÁH JE VELKÝ, JSME JEN BÍLÝ KURVY A TEPLÝ ŠTĚTKY A BUDEME TĚM SEVEROAFRICKÝM BORCŮM LÍZAT NOHY.

HRDINOVÉ

20. března 2017 v 22:20 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Ačkoliv téma týdne ve mě evokuuje Lermontovo dílo a hlavního hrdinu Pečorina, či jak se ten zbytečnej krypl jmenoval, o asi století a půl později je vcelku o ničem psát recenzi na nějaké ruské dílo z 19.století. Je jiná doba, jiný směr, jiné tempo. A taky máme jiné hrdiny. Ačkoliv dnešní doba není doba včerejší a já neznám onu hranici mezi včerejší a dnešní dobou, pokusím se zmapovat alespoň ty vzory, které jsem jako vzory vnímal vždycky já. Ve svém dnešním článku se budu věnovat hlavně svým ženským vzorům. Jak je známo, muži jsou dobří jen na oplození, tudíž je nemůžeme považovat za hrdiny dnešní doby, nepočítáme-li Andreje Babiše a Justina Biebera, o jehož pohlaví se stále spekuluje, nicméně dle mých zdrojů má celkem velký koule plný mrdky.

VYVOLENÍ
Kdo by zapomněl na tuto legendární show, která se na české i slovenské televizní obrazovky dostala v roce 2005. Kdyby někdo nevěděl, třeba z důvodu, že mu jeho světa neznalí rodiče zakazovali na tuto báječnou show se dívat a nebo je někdo tak mladý, že si to nepamatuje, tak vám to a teď mi to promiňte, použiju výraz, který vždy používala Terezka Pergnerová, zrekapituluju.
V roce 2005 mi bylo 7 let. Stejně jako všechny děti z vesnice a naší vesnické základky jsem každý den hltal vyvolený a čekal jsem, co mí hrdinové budou večer v osm opět provádět. Vlado, Regina, Michal, Monika, Zvěřina z Václaváku, Kačenka, Jindra, Emil. Skutečně pestrá směsice se sebou nevyrovnaných lidí, kteří se sami přihlásili jako pacienti do baráku, kde není ani kout, kam by nedohlídla kamera. Sofistikované. Já bych dnes neváhal ani minutu a taktéž se přihlásil. Pestrá směsice teploušů, éterických krasavic od tyče, absolventů praktických, tehdy ještě nekorektně zvaných zvláštních škol. A kdo by zapomněl na homosexuálně orientovaného Emila, který neváhal a vzal si ženu bílé rasy přímo ve vile v přímém přenosu?
Ještě na Vánoce v roce 2005 mi naši koupili deník vyvolených. Rodiče vždycky věděli, že výchovu je lepší přenechat na televizi a bulvárních show jako je tato. Moderátorkou nebyl nikdo jiný, než již zmíněná Terezka Pergnerová, která byla tou dobou čerstvě vyléčená z heroinu. Kdo jiný by to měl taky uvádět, že?
Touto dobou běžela i reality show Big Brother, ale ta u nás nedosáhla takové popularity. Tam byla jednou z moderátorek pro změnu Evička Decastelo, tehdy Aichmajerová. Ta má tuším dneska na Barrandově pořad o výchově dětí zvaný Maminka, ale v devadesátých letech, kdy dělala v zámoří modeling, nafotila relativně slušné fotky se zeleninou. Big Brother vyhrál naprostý trouba, kterej zřejmě žral steroidy a prej se i snadno nasral. A taky tam byl Filip Trojovský, jinak zvaný Tommy Hansen, bývalý pornoherec. Dneska už porno nedělá a věnuje se jen vcelku impotentni kulturistice a fotí se neustále po posilovnách na instagram. Jaká škoda promarněných let a promarněného talentu. Určitě by byl hvězdou gay porna i dnes. No, i hrdinové mohou ztratit směr.

IVETA BARTOŠOVÁ
Prakticky nedílnou součástí mého pubertálního vývoje byl život Ivety Bartošové. Protože se jednu dobu léčila i v Kroměříži, kde jsem jistou dobu navštěvoval jedno nejmenované katolické gymnázium, uspořádal jsem ihned po její smrti v roce 2014 facebookovou výzvu "Chceme sochu Ivety Bartošové v Kroměříži"
V roce 2013 kdy mi bylo 15 let a konečně jsem mohl zůstat doma, zatímco mí rodiče si jeli odpočinout od náročné výchovy mě a mých sourozenců někam k moři, mi asi po třech dnech přišla smska od mamky. Ne, že by se ptala, jestli barák po těch věčných kalbách stojí nebo jak se mám a jestli chodím k babičce na oběd. Ona se me zeptala, jestli nejsou nějaký nový drby o Bartošové. Nojo. V roce 2013 ještě matka zjevně neměla smartphone a v jejím světě se na internet dalo připojit jen doma nebo v nějaké internetové kavárně.
Dají se najít celkem zajímavé skeče na youtube z Ivetiné poslední části života - pořad Iveta živě, Čápi s mákem. Eskapáda s cestou do Itálie, která byla jednou nejmenovanou, první soukromou televizí v České republice, popisována jako drama mě dodnes poznamenala a občas mě to zneklidní, když se chystám spát.
A prosil bych, aby si případní čtenáři odpustili blbé komentáře a rádoby vtipné vtípky na Ivetinu adresu. Mramorová deska, mašinka a podobně mi vtipné vůbec nepříjdou.

MADELEINE ALBRIGHT
Jsem naprosto mírumilovnej člověk a v zásadě nedělím lidi na rasy a o nikom jiné barvy se nevyjadřuju specificky rasisticky, jako to dělá většina lidí, ale u téhle ženské musíme uznat, že ona je přesně to, co náckové vyloženě milovali na Židech. Zkráceně, je to stará zlá Židule. Narodila se v Československu, druhou světovou válku strávila v Británií a v letech 1997-2001 byla ministryní zahraničí USA. Byla to první žena v tomto úřadě, možná i první imigrantka. To není podstatné.
Podstatné jsou její skutky. V zájmu vyššího dobra podpořila odtržení Kosova od Srbska a neváhala přitom nechat Srbsko bombardovat. Stalo se tak někdy v březnu/dubnu 1999, pár dní po tom, co Česká republika spolu s Polskem a Maďarskem vstoupily jako první země východního bloku do NATO. Náš bývalý pan prezident, kterej by si nezadal s tím současným prezidentem ve spotřebě chlastu, toto nazval humanitární bombardování. Madla Olbrajtová se neváhala paktovat s albánskou teroristickou organizací, která prodávala orgány zajatců a kšeftovala s drogama. Hlavní bylo zlomit jedinou proruskou zemi v prostoru bývalé Jugoslávie a jako vrchol postavit největší základnu NATO na území Evropy, právě v Kosovu. Američtí generálové a sama Madlenka v Kosovu zkoupili klíčové podniky a osobně zbohatli a vydělali právě v této Zemi-Nezemi. Dodnes to nikomu nepřipadá divné. Nedávno se sama Madla, které letos má být 80 let, nechala slyšet, že hodlá konvertovat k islámu.

DRAHOMÍRA JŮZOVÁ
Ještě v roce 2015 se pyšnila titulem nejmladší česká pornoherečka, kterou již pochopitelně není. Její místo zabraly nové cuchty bez kouzla a bez šarmu a které se snaží být jako ona. Ale když dva dělají totéž, není to totéž. Drahuš se nikdy nechlubila penězma a ani je nefotila na instagram a nikdy veřejně nikoho neposílala do hajzlu, jako to dělají její dělnice, považujeme-li teda Drahunku za včelí královnu. A myslím si, že víc, než porno, jí vydělal její facebookový profil a kolikrát jsem si říkal, jestli na to náhodou nemá nějakou PR agenturu. Nic nedokáže potěšit víc, než oznámení, že Drahomíra Jůzová spustila živé vysílání (protože mám facebook v ruštině, píše mi to že je v прямом эфире). Ty dělá obvykle najetá před scénkou a popisuje, jak si roztahuje konečník a musí dávat pozor, aby z ní nepadaly hovna a že má všechny ráda a že je tu na tomhle světě jen proto, aby byla sranda a legrace.
Každopádně, bez ironie, nikdy mi tato dívka nepřišla hloupá a jak jedna má drahá blogová kolegyně o ní říká, že je to největší feministka. Tak bych s tím i souhlasil a to vážně bez prdele. Drahuš je symbol generace pozdních devadesátek.

DONALD TRUMP

Česká republika v roce 2016 konečně dohnala západní svět a již se může zařadit mezi naprosto vyspělé země. Už se u nás nehledí a neslintá na každého prezidenta jako na boží obrázek. Doník sklízí kritiku napříč celým světem, i u nás. Miliardář, co nerozumí mezinárodním vztahům, brojí proti imigraci, přičemž zcela ignoruje fakt, že jeho první ženská pochází z Československa a jeho současná žena z Jugoslávie. S tímto mužem mě spojuje jedna věc a to jest ta, že máme podobný účes. Tak se stalo úplnou náhodou, neboť on má jistě vizážisty, kteří musí být zřejmě heterosexuální, protože gayové by mu nikdy nenechávali takové děsné vlasy, zatímco já... já se prostě jen dlouho nebyl stříhat. Nehodnotím zatím nic, neboť Doník zatím hodně tluče hubou a setkávám se s ním spíše prostřednictvím memes, než abych se zajímal, co vyrábí. Co si budeme vykládat, Amerika je pořád a ještě hodně dlouho bude number one. S Doníkem i bez Doníka. Snad veme na Protektorát Böhmen und Mähren nějaké ohledy, vzhledem k tomu, že Ivana odsud pochází a nebudeme muset plnit rozpočet NATO.

HILLARY CLINTON
Druhou loňskou kandidátkou do Bílého domu byla Hillary Clintonová. Hrála na takovou tu typickou levičáckou notu, co se zalíbí hlavně hloupějším lidem, ovšem rok 2016 je zřejmě pokročilým stádiem postdekadence, neboť ani Doníka nemohli volit soudní lidé. Což vlastně vůbec neodporuje všem známému faktu, že Američané jsou hloupí a ani neví, kde je Česko. Ale kdo z vás ví, kde je Nebraska, Alabama a Missouri, co? Hahaha. Hillary šla do boje s tím, že bude první ženskou prezidentkou a společně s Billíškem by byli i první manželský pár, co úřadoval. V době úřadování Billa Clintona Hillary údajně zaměstnávala více lidí, než viceprezident spojených států. Byla hodně busy busy zaměstnaná, tak si Bill našel polskou šlapku a ta mu ho hulákala přímo v Bílým domě, což propuklo na svět zrovna začátkem roku 1998, kdy jsem se narodil. Nicméně Hillary tuto nevěru ustála a stála na jeho straně a Monča ostrouhala a Billa neklofla. Kolují zvěsti, že mí hodně velký koule. On Bill byl před 20-25 rokama ještě celkem frajer, já se Monče ani nedivím, že do něj šla. Měla se prezidentkou stát žena, jejíž manžel již prezidentem byl a v oválné pracovně strkal asistentce kubánský doutník do vagíny? Notak. Díkybohu. Vracely by se jí vzpomínky a byla by další předčasně skonanou hlavou státu. Ale možná by byla první hlavou státu, co spáchala sebevraždu. Úvaha by to byla jistě zajímavá.

BARBORA ŠKRLOVÁ
Zřejmě nejznámější česká cirkusačka byla v roce 2012 propuštěna z vězení a navzdory své úchylce vydávat se za děti z vězení vycházela s panenkou a plyšovým medvěděm a je naprosto, zcela naprosto pochopitelné, že žije pod změněnou identitou. Nedávno jsem narazil na jisté konspirační teorie, že kromě toho, že je jednou z těch, co stojí za Kuřimskou kauzou, taky v roce 2001 se podílela na shození dvojčat. Jako zázrakem samozřejmě přežila.
Co se týče Kuřimské kauzy, všichni již jsou na svobodě, což je samozřejmě dobře, nicméně mrzí mě, že Klárka a Kačka Mauerovy musely být propuštěny na podmínku. Podle mě jim Klaus měl v lednu 2013 udělit spravedlivou amnestií, jako desítkám tisíc jiných vrahů. Ne všem z této kauzy vězení prospělo. Zatímco Klárka vězení opustila krásnější, než byla předtím, Barborce se nepoštěstilo a za daně vás všech ji ve vězení pěkně vykrmili. Možná chodí s vašimi dětmi do třídy nebo někde rajtuje na koloběžce. Možná já i vy ji potkáváme denně. Kdybyste o ní někdo věděli, vyřiďte jí, že chci autogram.
 


VŠETKO SA MENÍ AKO ČAS TEČIE.

17. března 2017 v 3:23 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Zmizni, říkávám každý den svýmu sentimentálnímu já. Ponořím se do nitra myšlenek, s jedním okem zavřeným. Vím, co je třeba a co je ztracený, a že to už nikdy nebude jako dřív. A že jsem rád, jak to dopadlo.
Proud myšlenek, záblesky vzpomínek se mi mísí dohromady. Všechno zlý bylo k něčemu dobrý a naopak. Ani se v tom neorientuju. Žiju rychlý život a nic mi nestačí, nestíhám si všechno ani pamatovat a všechno, co mám rád stojí za hovno a to, co rád nemám mě jebe 574920 násobně více.
Mám v záloze tolik alternativních možností. Ukážu jim to všem. Ne proto, že bych si před něma chtěl něco dokazovat, ale proto, že je všechny zajímám. Ukážu jim to, protože jsem exhibicionista a nemám problěm s tím, že o mě ví všechno a mají potřebu mě řešit v jakýmkoliv slova smyslu.
Vlastně jsem tam, kde jsem si přál. Mám rád lidi a oni mě taky. Nebo oni se tak aspoň tváří.

А может быть, забудем все, избежим
у нас одна любовь и одна только жизнь
а может быть забудем все, избежим
навсегда забуду

I CAN STAB YOU ANYTIME

6. března 2017 v 17:25 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Těsně před sobotní psychickou sebedestrukcí se na mě usmálo štěstí a konala se pouze alkoholová sebedestrukce. Při ní jsem byl opět konfrontován se svým "panem dokonalým", kterej se ovšem choval tak, jak se na něj sluší a patří, jak ho znám. Takže jsem byl za největšího kreténa jen proto, že jsem to já a neváhal moje oční víčko zasáhnout nedopalkem. Nevím, co tím sledoval, ale každopádně to pro mě bylo víc, než cokoliv dřív. Teď už chápu, že přes toho člověka žádná cesta nevede a že nemá smysl se v tom už dál hrabat. Jsem na sebe tak hrdej! (haha)


I WOULD SAY I'M SORRY

26. února 2017 v 21:20 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Někdy prostě musím zastavit připitomělej internet, přestat pitomě zírat do debilního tydlifounu a odvrátit zrak od debilního seriálu, kterej mě beztak jen otupuje a znovu vplout zpět v čase. V nitru myšlenek odhaluju, co všechno jsem mohl udělat jinak a za co všechno můžu a nemůžu. Z toho všeho se mi udělá v krku knedlík, začnu zvracet slaný kapky z očí, přitisknu si na ksicht polštář a po chvíli usnu. Probuzení je pak jako facka. Jsem hrozně přešlej. Naprosto bez jakýchkoliv emocí pak jdu hrát dobyvatele s cílem vyhrát.

V šestnácti jsem se zamiloval do kluka, co chodil o rok výš. Přirostl mi k srdci a já jsem jemu taky nebyl lhostejnej. Nevím, jak to popsat, ale rozhodně jsem pro něj nikdy nebyl jen kamarád, ale jeho chování ke mně nikdy nebylo hezký a on to věděl. Tři roky sním o tom, že jednou bude můj. On moc dobře ví, co k němu cítím a to je to, co ho na mě baví. Vysát, chvíli si pohrát, zakopat zpátky do hlíny, kam patřím a vytáhnout mě, až ho přepadnou děsný mindráky.
Říká, že nerozumím jeho problémům a že mu nikdo nerozumí. Říká mi věci, který chápu, ale on si myslí, že je nechápe nikdo. Jeho problémy jsem já totiž měl, když mi bylo 14 let.

Prý mě má rád jako kamaráda, ale v opilosti se mě rád dotýká a chce mě líbat. A já pak nevím, jak mám reagovat, protože druhej den mi je schopnej buď vynadat za to, že jsem se nechal a nebo že jsem se nenechal. Taky se druhej den tváří, že se nestalo nic a když to vytáhnu, je hrozně naštvanej.

Na pohled je hrozně roztomilej. Uvnitř je to ten nejkrásnější, nejhodnější a nejcitlivější kluk, kterýho jsem kdy potkal. Nic se nezměnilo ani po tom, co me z té školy vykopli a já odešel na jinou. A i když mě vykopli už skoro před 2 lety a on mezitím nastoupil na vysokou do Brna a vídáme se hodně málo, z mé strany se nic nezměnilo. Teď je to o to intenzivnější. Chce už slyšet jen to, jak ho mám rád, ale nikdy to nezopakuje. Říká mi, jak je zblázněný do všech kluků a já s kamenným výrazem přikyvuju.
Když ho jednou za čas vidím, jsem rád. Ale jemu jde vždycky jen o to sebe uspokojit, ideálně mně tím ublížit a vypadnout a mně pak zbyde celá noc o samotě a propít se na dno lahve, kterou donesl a ani se mnou nedopil. Nikdy jsme neměli sex, protože já nechci. Kdyby bylo po jeho, tak šukáme jako králíci.

Dává to smysl? Nedává.
Připadám si jenom jako hračka, která umí dobře posloužit v případě nouze. Tisíckrát jsem se na něj naštval a nemluvil s ním, protože si myslí, že se ke mně může chovat, jak se mu zamane. V tom případě mě citově vydírá, až mi to příjde směšný.

Je to divný, ale mám ho rád a nikoho jinýho, než jeho nechci. Protože věřím tomu, že on mě taky a jednou mu to docvakne.

VIAC AKO FAJN, JE TO NÁDHERNÉ.

11. února 2017 v 16:43 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Další relativně brzkej večer, co jsem přišel domů a byl trochu přihnutej, shodil ze sebe hadry a objal svůj fackovací polštář a myslel na jednoho kluka a v domnění, že nejlépe na něj zapomenu tak, že napíšu asi tak padesáti klukům a hned usnu a ráno bez vzpomínek mi čtyřicet osm kluků odepsalo a samozřejmě vycítili, že o nic jinýho, než o sex nejde a proč by taky mělo, stejně proč by tenhle článek nemohl být jednou větou, kterou stále dosud je a myslím že zrovna teď by se sem hodila tečka, ale fakt se mi nechce, když jsem si to slíbil, aspoň v tomhle bych mohl dostát svého prvotního tvrzení a nedělat cavyky, jako vždycky dělám, když jde o něco a zároveň o nic, je mi někdy tak líto, co to je a co to není a proč vlastně brečím, když nemusím a nekoresponduje to vlastně ani s mou povahou či zdáním, který mám o sobě vytvořený, není to všechno malicherný, přimysli si otazník uprostřed věty, prostě proč to není všechno tak jednoduchý, jako to mají ostatní lidi, nebo proč nežiju v seriálu...


Moje věčný stěžování si/cokoliv co píšu vlastně, nejen stěžování si do okýnka na blog.cz a pak to zveřejním se skvělým pocitem, jakože "typičo, já jsem napsal dobrej článek" a mám minimálně dvě minuty poté ještě pocit, že další dvě minuty mě dělí od Pulitzerovy ceny... je to tak zoufalý. Furt bych chtěl něco změnit, ale nedokážu to, protože jsem polapenej v pasti, posedlej sám sebou, jako kdybych věřil tomu, že moje osobnost představující tak možná vyhrabanej odpadkovej koš s komunálním odpadem na školní chodbě je něčím vyjímečná. Vyjímečnost je něco, co jsem možná někdy měl a nebo mi to možná jen někdo tvrdil a možná to už ani nemám a možná mi lhali a možná to byl jenom jejich pocit, ale jsem občas unavenej z lidí a toho, jak mi zasahují do života.


Utekl bych daleko, abych poznal lásku naplno, klidně bych tu plyšovou hračku nebo jak ho symbolizovat, unesl a miloval ho proti jeho vůli, protože po těch pár letech mám pocit, že miluju asi jen pro vlastní potěšení a nebo že asi potřebuju milovat někoho, komu na mě záleží jenom když jsem psychicky slabej, že při vší mojí rádoby vyjímečnosti si najdu jednou někoho, kdo mě bude mlátit a kdo mě dožene k šílenství a já to budu dávat za vinu jemu, protože já si žádnou vinu nikdy nepřiznám a že nic není jak chci už pěkně dlouho, o tom ani vykládat nemusím.

Byl jsem na Ovčáčka Čtveráčka. Ó můj bože, to bylo skvělý. Nebudu to rozvádět, prostě to bylo skvělý. Snad se mně někdy podaří napsat něco, byť asi ne drama, to není moje kafe, tak satirickýho, vtipnýho, hahaha, je vtipný, jak dokážu všechno vztáhnout směrem k sobě, viď že jo.

Tak, pocitu, že pro dnešek je to vše a všechnu trapnost do toho vložím, že moje odporný okousaný prsty s polovičníma nehtama dosáhly orgasmu díky kontaktu s klávesnicí jsem dosáhl už i já, nervový impulsy mě nutí přemýšlet dále nad touhle skvělou písničkou, co poslouchám. Teda ne nad ní, ale s ní. Nad něčím, co není a s největší pravděpodobností ani nebude.
Vstát levou nohou není tak špatný, když si uvědomíš, že stojíš nohama na zemi, haha, jak já tyhle filozofický žvásty co si přehrávám v hlavě a přemýšlím nad něma, miluju, miluju, miluju...

ALE V NAŠICH SRDCÍCH ZŮSTÁVÁME JAKO PŘÁTELÉ.

5. února 2017 v 20:20 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Přiznávám se, že nevěřím na iluze, kterou psychologie vysvětluje jako něco, co má reálný podnět, na rozdíl od halucinace, které reálný podnět nemají. Nevěřím na iluze a když je srovnám s halucinacemi, mnohem raději bych žil v halucinaci, absurdním světě, kde rozhovor dvou lidí není dialogem, ale dva šílené monology. Kde smyslem všeho bude jen vyfukovat cigaretový kouř a pít irskou whisky. Už jsem někdy vzpomínal, že "krutá realita" je nic oproti KRUTÉ NEREALITĚ?
Vzhledem k mé závislosti na hudbě bych uvítal, kdyby mi ten zasranej Bůh, či jaká iluze tady řídí ten náš simulátor života, pouštěl soundtrack ke všem situacím, se kterými se setkávám od ranní masturbace přes celodenní neodolatelnost až po večerní poslední masturbaci. Spánek nepočítám vole, to je přece iluze.
Téma týdne lze tradičně pojmout hodně depresivně, ale proč bych tady tohle dělal. Svoje deprese prohlubovat nebudu, nehledě na to, že mám teď obzvlášť dobrou náladu, neboť jsem byl poprvé po zhruba 4 letech konfrontován nenávistí pár heteráckých buzen, některý si už ani nepamatuju, jak vypadali, a ty, který si pamatuju, tak jejich jména často zapomínám. Zkrátka pár dementů přetékající testosteronem a hrdostí na svou šestadevadesátiprocentní diagnózu (přitom stejně vypadali, jako kdyby si hromadně lízali koule. takovej ten pampers výraz, jako má 50Cent) mi závidí, že i přes mou pitomou orientaci mě všechny holky totálně žerou a nejenom ony, protože prostě mám kouzlo osobnosti. Nebudu to rozvádět do detailů, prostě mě opravdu skutečně potěšilo, že se najde ještě někdo, kdo mě otevřeně a ve skupině nenávidí, nejsem na to už moc zvyklej a skoro jsem zapomněl, jaký to je. :)

Někdy si připadám, že se mi tento svět jenom zdá. Některé lidské konvence a zažité stereotypy mě, jako relativně průměrně inteligentního člověka, dosti pobuřují.
  • mrtvý člověk se spálí nebo zakope do zemi (v truhle!) a zoologické zahrady musí platit obrovské částky za krmiva pro krokodýly. proč? žijeme v iluzi, že mrtvý by se měli "pochovávat"
  • tvoje iluze, že Hillary Clinton by byla lepší prezidentkou třinácti kolonií, přidružených protektorátů, ruské Aljašky, Havaje a měla zásadní vliv na světové dění mě také dosti pobuřuje
  • pobuřuje mě Donald Trump
  • pobuřuje mě nenávist médií k Donaldu Trumpovi, Melanií Trumpové i Ivance Trumpové.
  • nedávno jsem četl v médiích prohlášení Madly Albrightové. tahle ženská ve mě evokuuje přesně to, co náckové říkali o Židech a to jsem největší sluníčkář, co znám
  • zdá se ti, že píšu uplně zcesty a nic nedává smysl? tak to jsi právě teď pochopil smysl tohoto nesmyslu.
  • život je sexuálně přenosná choroba se 100% šancí na umrtí.

Pořád věřím tomu, že mě miluje a že stojí za to a že se oplatí čekat (tři roky). Nějaká rádoby Gagafan píča by mi řekla, že it wasn't love, it was perfect illusion, ale co se týče lásky, tam přece iluze neexistuje. Mám rád Gagu, ale dneska mám den pro Chinaski a Wanastowi vjecy a taky si hodne broukám Taylor Swift, skvělá kombinace.

Zítra to bude 19 let od mého narození, protože to beru vážně, vytvořil jsem si pár iluzí, kterých se budu držet. Budu jim říkat předsevzetí. V podstatě je radši ani nebudu vypisovat, protože jsem je vymyslel pod vlivem šestkrát destilované amundsenky a taky stejně všichni víme, že pravidla jsou od toho, aby se porušovaly. Jsem popravdě moc hrdej na to, že jsem se narodil v roce, kdy prezidentoval manžel již zmíněné Hillary Clinton. Zrovna začátkem onoho roku 1998 celej svět řešil aféru, že americký prezident má nějakou mladou škaredou holku s polským jménem a strká jí do vagíny kubánský doutník a ona ten doutník pak kouří a že zrovna českej hokejovej tým vyhrál v Naganu a tak. V devadesátým osmým se vlastně nic zvláštního nedělo no. Ani nemůžu uvěřit, že je to už 19 let od mýho narození, vždyť není možný, že žiju tak "dlouho" a zároveň krátce. Všechno se tak mění, tak moc chvěje a já ty změny nevnímám.
Některým holkám by měli na penis psát "ze zmrazeného polotovaru" podobně jako se to píše na pečivo v obchodech.




smysl naší existence v nerealitě je ten, že nerepujeme s hotdogem s okurkou

4. ledna 2017 v 16:41 | DXW€Y
protože tento blog prakticky vlastně neexistuje, tak jen zkouším svou tvořivost, i když nemám co tvořit. prostě jsem se zhulil, přežral se, udělal si čaj /a dal jsem si do něj dokonce i cukr a citron, což normálně nedělám a vlastně mi to připomíná, že mám chuť na med nebo nutellu... zpět k věci. čaj+citron+cukr > cítím se už jako kdybych nebyl jen obyčená socka, už se cítím jako bych byl součástí vyšších kruhů.

přišel nám rok 2017. "hej, budu trapná lidi, ale máte nějaký předsevzetí, dávali jste si něco?" "jasná páka kámo, moje předsevzetí je nedávat si předsevzetí"

od prvního ledna nám natvrdo platí "pamlsková vyhláška" největší paskvil, co kdy mohl vzniknout, rozum nad tím zůstává stát, ale neobolševická paní 'mynystryně' se vlastně snaží všemožnými kroky zničit celé školství a učitelům zacpe tlamu tím, že jim bude rok co rok růst raketově mzda a školství zaměstná pár tisíc asistentů. zrušil praktický školy a teď se zuby nehty snaží zrušit i víceletá gymnázia. takže po prázdninách jsme došli do školy a já jsem nadšeně přivítal všude nové kohoutky. protože voda z naší školy je celkem hodně dobrá, ale ty nechutný kohoutky prostě byly na blití. nad kohoutkem nechybí cedulka "tyto kovové kohoutky byly pořízeny z dotačního programu "odstraňování svrabu ze škol. projekt byl sponzorován evropským fondem pro rozvoj a státním rozpočtem české republiky." a taky na automatech na pití, na kafe a na nějaký oplatky, bagety a já nevím co, je zelená cedule "upozornění pro nakupující - v tomto automatu není povolen nákup studentům z primy, sekundy, tercie a kvarty. porušení zákazu bude řešeno kázeňsky" pokud si koupít jen kelímek, což u nás taky lze, tak dostanete dvojku z chování, ale běda vám, jestli si do toho koupíte i kafe. to vám utrhneme palici. buď škola ze sebe udělá kreténa a nebo musí dát ty automaty pryč úplně. a taky zavřít bufet. a takovej krok povede k čemu? aby zrušili osmiletý gymply? takže škola zatím pokud chce automat na kafe udržet, tak buď ze sebe udělají kretény a vyplodí tuhle sračku, protože dement s lejstrem vymyslel a nebo to ve škole odstraní uplně. a nad celou touto nesmyslnou vyhláškou vlastně celkem kroutím hlavou, protože 50 metrů od naší školy je albert a každej si tam koupí co chce. takže zpět k věci, ta neobolševička Valachová zrušila školy pro imbecilní děti a teď zruší školy i pro nadanější děti, všechny je zprůměrují na základce. a vesnickej gympl jako ten náš se pak může buď zavřít a nebo se stát nějakou ekologickou integrovanou školou, kde bude spousta evropských cedulí a barevných košů na tříděný odpad. a její výrok, že střední odborné školy musí dohnat úroveň gymnázií. haha. nebudu se k tomu nadále vyjadřovat. ne, nemám rád školu, ale doprdele, tady jde vidět, že někdo jasně pracuje na tom, aby z mladých lidí vyrostli neschopní debilové, co budou volit levici. -___________-"

zamilovanost by mě mohla někdy přejít, nebaví mě myslet pořád na někoho, komu na mě nezáleží.

extrémně pozitivní balada

23. prosince 2016 v 21:02 | DXW€Y
Máme dvacátý třetí prosinec roku 2016. Už osm let uplynulo od slavného dne, kdy v roce 2008 tehdy čtrnáctiletá Dominika Myslivcová zveřejnila video, jak se doma nakrucuje u televize ve vyzývavém růžovém oblečku a růžovým santagevercem na hlavu. Jo, nenávidím vánoce, ale musím uznat, že Santova čapka má fakt styl, co neumírá.
Vánoce jdou naprosto mimo mě. Nemám je rád, ale k nim necítím pozérskou zášť. Je sice fakt, že mě hodně serou, ale mám je prostě u prdele. Od nikoho nic nechci, všem jsem to vysloveně řekl a doufám, že to naši budou respektovat, že poslední, co potřebuju, tak aby mě někdo poslední týden v roce obdarovával jenom proto, že to vidí jako povinnost.
Jsem první den jenom zavřenej v pokoji, semtam vylezu zahulit a stáhnout pár cigár popřípadě si připravím nějaký hodně jedovatě karcinogenní jídlo a snažím se svět neobtěžovat svou mizernou existencí.
Mám radost, když mi někdo napíše. Většinou těm lidem ale neodepíšu, abych jim nezkazil jejich náladu a nebo jim odepíšu a tím jim tu náladu zkazím, protože všem cpu, jak mizerně se cítím, což samozřejmě zajímat nikoho nemusí.


každý tři hodiny dneska brečím. citovej mrzák jsem, ztroskotanec. uvězněnej v časoprostoru chci pořád něco vracet zpátky, ale není co. nic nikdy vlastně ani nebylo. mohlo být. proč není? doufám, že když kouřím před barákem, tak nikdo nevidí, jak prožívám popový písničky s pozitivním nádechem.
nejradši bych se viděl 100 metrů pod zemí. nemám chuť vůbec existovat a nebaví mě ani to, co mě dřív bavilo. ztratil jsem energií.
jediným důvodem, proč tady pořád zůstávám, je moje víra v lásku. jestli na tomto světě něco stojí za to, abych žil, je to láska. nevím jaká je, vlastně jsem ji nikdy nepoznal. nic opravdovýho. a čeká na mě vůbec něco takovýho? nebo je mi souzený být něčím otloukánkem, krátkodobou zábavou?
chtěl bych vypadnout. ne nějak extrémně daleko, ale řekněme na druhý konec této republiky. přežít třeťák, doklepat tu příšernou stoku, dojít do čtvrťáku, kterej je už easy, odmaturovat /d'oh, ono to slovo je děsivý, beru-li v potaz, že jsem měl maturovat letos, kdybych neměl jedinečnou možnost opakovat ročník/ a pak si jen vybrat vysokou někde v hajzlu a začít tam nový život. pobrat pár lidí a že je jich málo, co za to stojí a jít s něma na byt. divnej plán v divné budoucnosti. snad se vyplní ještě během této dekády.
chtěl bych se přestat litovat, chtěl bych, abych byl pro někoho důležitý, chtěl bych být milován stejně jako já chci milovat, chtěl bych, aby moje nesplněný touhy nebyly překážkou v dalším existováním, chtěl bych, aby se mi sny uplně nerozplynuly v páru. chtěl bych si dokázat, že jsem člověk, co je hoden bytí.

Kam dál