Prosinec 2016

extrémně pozitivní balada

23. prosince 2016 v 21:02 | DXW€Y
Máme dvacátý třetí prosinec roku 2016. Už osm let uplynulo od slavného dne, kdy v roce 2008 tehdy čtrnáctiletá Dominika Myslivcová zveřejnila video, jak se doma nakrucuje u televize ve vyzývavém růžovém oblečku a růžovým santagevercem na hlavu. Jo, nenávidím vánoce, ale musím uznat, že Santova čapka má fakt styl, co neumírá.
Vánoce jdou naprosto mimo mě. Nemám je rád, ale k nim necítím pozérskou zášť. Je sice fakt, že mě hodně serou, ale mám je prostě u prdele. Od nikoho nic nechci, všem jsem to vysloveně řekl a doufám, že to naši budou respektovat, že poslední, co potřebuju, tak aby mě někdo poslední týden v roce obdarovával jenom proto, že to vidí jako povinnost.
Jsem první den jenom zavřenej v pokoji, semtam vylezu zahulit a stáhnout pár cigár popřípadě si připravím nějaký hodně jedovatě karcinogenní jídlo a snažím se svět neobtěžovat svou mizernou existencí.
Mám radost, když mi někdo napíše. Většinou těm lidem ale neodepíšu, abych jim nezkazil jejich náladu a nebo jim odepíšu a tím jim tu náladu zkazím, protože všem cpu, jak mizerně se cítím, což samozřejmě zajímat nikoho nemusí.


každý tři hodiny dneska brečím. citovej mrzák jsem, ztroskotanec. uvězněnej v časoprostoru chci pořád něco vracet zpátky, ale není co. nic nikdy vlastně ani nebylo. mohlo být. proč není? doufám, že když kouřím před barákem, tak nikdo nevidí, jak prožívám popový písničky s pozitivním nádechem.
nejradši bych se viděl 100 metrů pod zemí. nemám chuť vůbec existovat a nebaví mě ani to, co mě dřív bavilo. ztratil jsem energií.
jediným důvodem, proč tady pořád zůstávám, je moje víra v lásku. jestli na tomto světě něco stojí za to, abych žil, je to láska. nevím jaká je, vlastně jsem ji nikdy nepoznal. nic opravdovýho. a čeká na mě vůbec něco takovýho? nebo je mi souzený být něčím otloukánkem, krátkodobou zábavou?
chtěl bych vypadnout. ne nějak extrémně daleko, ale řekněme na druhý konec této republiky. přežít třeťák, doklepat tu příšernou stoku, dojít do čtvrťáku, kterej je už easy, odmaturovat /d'oh, ono to slovo je děsivý, beru-li v potaz, že jsem měl maturovat letos, kdybych neměl jedinečnou možnost opakovat ročník/ a pak si jen vybrat vysokou někde v hajzlu a začít tam nový život. pobrat pár lidí a že je jich málo, co za to stojí a jít s něma na byt. divnej plán v divné budoucnosti. snad se vyplní ještě během této dekády.
chtěl bych se přestat litovat, chtěl bych, abych byl pro někoho důležitý, chtěl bych být milován stejně jako já chci milovat, chtěl bych, aby moje nesplněný touhy nebyly překážkou v dalším existováním, chtěl bych, aby se mi sny uplně nerozplynuly v páru. chtěl bych si dokázat, že jsem člověk, co je hoden bytí.

blogísku, můj kamaráde

17. prosince 2016 v 17:57
Nedávno jsem v hodině odrážel útoky otravných spolužáků a spolužaček, co se se mnou neustále chtěli bavit. Byla suplovaná hodina a já jsem často terčem lidí, se kterými se nikdo nebaví. Protože já jsem schopnej se bavit úplně s každým, tak logicky se bavím i s těma, s nimiž se nebaví nikdo. A ti mi pak zazlívají, že se bavím se všema a né jenom s něma. Bože, měli by být vůbec rádi, že je mám aspoň trochu rád.

Nedávno jsem na suplované hodině chemie nějak moc nedával pozor a byl zabranej do svých vlastních vnitřních záležitostí, které kolují mou debilní krví skupiny A+
Moje pitomá spolužačka, která se usadila v mým stínu a nehodlá z něj vylízt a vlastně mě strašně otravuje jen svým hlasem zrovna seděla vedle mě a ťápala nějaké nesmysly o tom, že ji sere její kluk a že si najde někoho jinýho a kdo jí všechno poslal fotky. Vůbec mě to nezajímalo, ale jí nepomůže říct, ať drží tlamu a nebo na ni nereagovat, ona je prostě piča, ale já si na ni zvykl.
Já jsem byl zrovna zabranej do kreslení do mého sešitu zvrhlostí a úchylností. Psal jsem tam scénář svýho pohřbu, jak chci, aby vypadal a nějaké psychoobrázky. Kromě toho jsem tam vyfouknul pár červených propisek, takže to bylo celkem "chemicky krvavý".

Svůj pohřeb si představuju jako rapovej koncert... spíš diskotéku. No, prostě aby tam hrál jenom rap. Lidi by chlastali šáňo a víno a levnou whisky. Chci pohřeb v kostele, s otevřenou rakví a hudbou nahlas. Žádnej obřad, pořádně zvrácená orgie. Chci, aby na mou mrtvolu ostatní blili, házeli vajgly, popřípadě potřísnili semenem či chcali. Chci, aby se tam páry či více osob oddávaly vzájemnému uspokojování se. Chci, aby můj pohřeb byl veřejnou událostí na facebooku. Chci, aby moje rakev byla rudá, jako vlajka sovětská. Chci, aby mě po pohřbu vyhodili někam do kanálu, kde se rozložím a navždy otrávím podzemní vody.

Když je život jenom vaše diagnóza

14. prosince 2016 v 19:36 | dewey
S odstupem několika (nevím kolika) dní / pár týdnů celkem lituju smazání svého blogu a nezálohování si i na mě celkem vtipných článků. Za všechny jmenuju 32 nejčastějších otázek gayům, jak efektivně spáchat sebevraždu či strážce naší doby, které se mi celkem povedly. Jinak to byl celkem nezáživný blog, kde jsem měl fůru rozepsaných článků, některý celkem měly i šťávu. Ale kvůli tomu tento článek vůbec nepíšu. Dneska hodlám napsat další nesmyslnej slepenec, ale věřím tomu, že nejsem sám a jestli si to někdo přečte, tak se v tom i pozná.

  1. Při vstávání většinou pomýšlíte na to, že samotné otevírání očí vás obtěžuje a nejradši byste si je vypíchli či nechali zašít.
  2. Budík máte nastavený na pět hodin, přestože vstáváte až o půl sedmé, neboť si musíte dopřát svou denní dávku meme a oči, které byste si nejradši vypíchli, chcete ozářit světlem z telefonu.
  3. Všechno je relativně vpohodě, dokud vám nezačne bezdůvodně nadávat vaše sestra, která je zjevně nasraná stejně jako vy a ještě do vás na chodbě vrazí, protože chodí se zavřenýma očima. V koupelně se nezapomeňte pohádat o místo před zrcadlem či plivat si na ruce během čištění zubů
  4. Nesnídáte a když už, tak je vám ze žrádla po ránu tak blbě, že si jdete zapálit. /pokud máte co/
  5. Cestou na zastávku máte sluchátka v uších, v mém případě občas se sestrou prohodíme pár fajných slov.
  6. V autobuse, pokud máte možnost, si sednete a najednou nevíte, jakou hudbu si máte pustit, tak furt dokola přepínáte písničky a žádnou nenecháte dohrát. Máte zavřené oči a připadáte si jak v hudebním klipu, ve kterém se střídá několik písní - pozitivní summer songy i depresivní rap vám dokonale rozjebou mysl už ráno.
  7. Pokud to stíháte, ještě se před vstupem do školy stihnete pořádně zhulit a stáhnout minimálně 2 cigarety
  8. Celej den se snažíte sedět sám, protože nechcete nikomu otravovat vzduch, ale stejně jste natolik oblíbený, že vás každej furt otravuje se samýma píčovinama a nenechá vás léčit bolest hlavy z jejich keců.
  9. Když máte sluchátka v uších, má někdo v oblibě vás neustále prozvánět
  10. Lidi si myslí, že vaše sebevražedný kecy, kterých ze sebe denně vypustíte celkem dost, jsou jenom váš smysl pro humor.
  11. Váš smysl pro humor není humor.
  12. Nemůžete se s nikým vybavovat ani v hodině, protože máte neustále v hlavě své plány na to, jak bude probíhat váš pohřeb a dokonce si sami navrhujete rakev.
  13. Středobodem vašeho života je instagram.
  14. Trpíte sexuální abstinencí, ale sex vám příjde nechutnej.
  15. Jste zamilovaní do někoho, koho nikdy nemůžete mít a ten člověk vám to už pár let dává najevo.
  16. Vaše sebevražedný myšlenky nebere nikdo vážně, protože se tváříte, že to říkáte jako vtip.
  17. Lidi vás mají celkem rádi, což neplatí o vás. Vy sám sebe nesnášíte.
  18. Všem ochotně pomáháte a bavíte se s nima, i když nechcete. Přiblble se usmíváte.
  19. Dáváte všem najevo, že se vám líbí zvrácenosti a sám se chováte zvráceně.
  20. V hodinách psychologie máte potřebu se často projevovat svýma dementníma komentářema.
  21. Svět považujete za dost zvrácený, ale pokrytecký, takže když začnete mluvit o potratech, incestu či jiných citlivých tématech, vaši spolužáci se často smějí.
  22. Učitelé humanitních předmětů vás mají celkem rádi.
  23. Váš oblíbený předmět je literatura a sami toužíte po tom, abyste v ní jednou byli.
  24. Abyste jednou byli v učebnicích literatury, nebráníte se braní drog a alkohol pijete minimálně obden.
  25. Z alkoholu a drog jste tak vygumovaní, že škoda mluvit.
  26. Toužíte po tom, aby vás zabil člověk, kterého milujete a vy chcete při umírání koukat do jeho očí.
  27. Vůbec nevíte, co na gymplu děláte. U přijímaček jste sice byli na obou školách první, ale vaše studium se podobá tragické komedií se srpnovýma reprízama
  28. Nechápete pokrytectví českého vzdělávacího systému, který je možná tak v polovině minulého století, do školních řádů uvádí, že zakazuje využívání vlastních moderních technologií, ale když si v hodině kreslíte a máte to celé na háku, tak jste všem u prdele. Učitelé prostě nesnesou riziko, že by mohli vidět, že nějaký jejich student má telefon s jablíčkem.
  29. Minimálně dvakrát do týdne zaspáváte.
  30. Váš denní harmonogram stojí za piču. Chrápete různě přes den. Ve dvě ráno často zhulíte šest bongů, abyste usnuli, ale leda hovno.
  31. Když vás vyučující vyzývá k diskusi či vyjádření svého názoru, obvykle se vás ve třídě projeví maximálně pět ze třiceti. Z těch pěti lidí jste jedním z nich vy a jste v opozici vůči těm čtyřem ostatním, jejichž rozhled sahá od alternativních médií, přes oficiální média až po informace, které do nich nacpalo české školství. Jako jediný z nich máte kritické myšlení a uvažujete. Čtyři lidé vám oponují a říkají vám, že jste debil, učitel se staví spíš na jejich stranu. Když zvyšujete hlas, protože ty čtyři trotlové mluví všichni najednou a vpodstatě vám neříkají nic jiného, než že oni mají pravdu a vy ne, z těch pětadvaceti beznázorových se ozve někdo se slovy jako "ježiš už držte huby a nehádejte se" a všechno je vyřešeno.
  32. Vaše přezůvky ve škole jsou tak legendární, jak jen můžou být.
  33. Uvažujete o tom, že byste byli trvale na drogách a vynechávali dojezdy či abstinenční příznaky. Pouze to do sebe rvali vrchem a spodem.

smazal jsem blog, abych založil novej

4. prosince 2016 v 21:15 | dewey
Snad mi tenhle blog přinese víc anonymity. Starej jsem musel smazat. Ne, že by ho někdo minimálně v poslední době četl, ale když už někdo, tak lidi, který nechci, aby ho četli, protože se může stát, že se v něčem, zrovna né moc lichotivým, na mém blogu vyskytnou. I tak můj blog ztratil na kvalitě, protože s příchodem podzimu jsem se opět vykořenil až do posledního kořínku a psal jsem na blog takové sračky a doplňoval je ještě sračkoidnějšíma obrázkama, že bych brečel.
Možná stačilo jen smazat pár článků, nemusel jsem mazat celej blog. Přecejen pár článků se mi fakt povedlo. Ani jsem si to nezálohoval, takže jsem to prostě vymazal. Ale jo, udělal jsem dobře. Když už jsem slavnej a lidi by znali můj blog, mohli by mi krást mou tvorbu. Beru to tak, že moje tvorba už dosáhla vrcholu a může být konečně zapomenutá. Nebo to beru tak, že starej blog byl prostě jenom takovou zkouškou před mým současným blogem.

Mám takovou krizi. Nevím, jestli je to tvůrčí krize, protože co se týče tvoření, umím jen něco psát (a to nemám ani estetické cítění ani vkus, takže moje texty nemůžu v žádným případě jako umělecké, pffff.)
Strašně rád bych jednou byl někým, kdo se živí psaním, tlučhubnictvím a nebo něčím podobným, ale vím, že na to nemám dostatek talentu.

Vlastně je mi jedno, jestli budu mít návštěvnost nebo ne. Čistě a jenom moje zápisky, moje pocity, možná názory, moje zážitky, srdceryvné blbosti, co mě potkají. NEJDE O POPULARITU, KDO TAKY DNESKA ČTE BLOGY, ŽEJO.