I WOULD SAY I'M SORRY

26. února 2017 v 21:20 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Někdy prostě musím zastavit připitomělej internet, přestat pitomě zírat do debilního tydlifounu a odvrátit zrak od debilního seriálu, kterej mě beztak jen otupuje a znovu vplout zpět v čase. V nitru myšlenek odhaluju, co všechno jsem mohl udělat jinak a za co všechno můžu a nemůžu. Z toho všeho se mi udělá v krku knedlík, začnu zvracet slaný kapky z očí, přitisknu si na ksicht polštář a po chvíli usnu. Probuzení je pak jako facka. Jsem hrozně přešlej. Naprosto bez jakýchkoliv emocí pak jdu hrát dobyvatele s cílem vyhrát.

V šestnácti jsem se zamiloval do kluka, co chodil o rok výš. Přirostl mi k srdci a já jsem jemu taky nebyl lhostejnej. Nevím, jak to popsat, ale rozhodně jsem pro něj nikdy nebyl jen kamarád, ale jeho chování ke mně nikdy nebylo hezký a on to věděl. Tři roky sním o tom, že jednou bude můj. On moc dobře ví, co k němu cítím a to je to, co ho na mě baví. Vysát, chvíli si pohrát, zakopat zpátky do hlíny, kam patřím a vytáhnout mě, až ho přepadnou děsný mindráky.
Říká, že nerozumím jeho problémům a že mu nikdo nerozumí. Říká mi věci, který chápu, ale on si myslí, že je nechápe nikdo. Jeho problémy jsem já totiž měl, když mi bylo 14 let.

Prý mě má rád jako kamaráda, ale v opilosti se mě rád dotýká a chce mě líbat. A já pak nevím, jak mám reagovat, protože druhej den mi je schopnej buď vynadat za to, že jsem se nechal a nebo že jsem se nenechal. Taky se druhej den tváří, že se nestalo nic a když to vytáhnu, je hrozně naštvanej.

Na pohled je hrozně roztomilej. Uvnitř je to ten nejkrásnější, nejhodnější a nejcitlivější kluk, kterýho jsem kdy potkal. Nic se nezměnilo ani po tom, co me z té školy vykopli a já odešel na jinou. A i když mě vykopli už skoro před 2 lety a on mezitím nastoupil na vysokou do Brna a vídáme se hodně málo, z mé strany se nic nezměnilo. Teď je to o to intenzivnější. Chce už slyšet jen to, jak ho mám rád, ale nikdy to nezopakuje. Říká mi, jak je zblázněný do všech kluků a já s kamenným výrazem přikyvuju.
Když ho jednou za čas vidím, jsem rád. Ale jemu jde vždycky jen o to sebe uspokojit, ideálně mně tím ublížit a vypadnout a mně pak zbyde celá noc o samotě a propít se na dno lahve, kterou donesl a ani se mnou nedopil. Nikdy jsme neměli sex, protože já nechci. Kdyby bylo po jeho, tak šukáme jako králíci.

Dává to smysl? Nedává.
Připadám si jenom jako hračka, která umí dobře posloužit v případě nouze. Tisíckrát jsem se na něj naštval a nemluvil s ním, protože si myslí, že se ke mně může chovat, jak se mu zamane. V tom případě mě citově vydírá, až mi to příjde směšný.

Je to divný, ale mám ho rád a nikoho jinýho, než jeho nechci. Protože věřím tomu, že on mě taky a jednou mu to docvakne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama