VIAC AKO FAJN, JE TO NÁDHERNÉ.

11. února 2017 v 16:43 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Další relativně brzkej večer, co jsem přišel domů a byl trochu přihnutej, shodil ze sebe hadry a objal svůj fackovací polštář a myslel na jednoho kluka a v domnění, že nejlépe na něj zapomenu tak, že napíšu asi tak padesáti klukům a hned usnu a ráno bez vzpomínek mi čtyřicet osm kluků odepsalo a samozřejmě vycítili, že o nic jinýho, než o sex nejde a proč by taky mělo, stejně proč by tenhle článek nemohl být jednou větou, kterou stále dosud je a myslím že zrovna teď by se sem hodila tečka, ale fakt se mi nechce, když jsem si to slíbil, aspoň v tomhle bych mohl dostát svého prvotního tvrzení a nedělat cavyky, jako vždycky dělám, když jde o něco a zároveň o nic, je mi někdy tak líto, co to je a co to není a proč vlastně brečím, když nemusím a nekoresponduje to vlastně ani s mou povahou či zdáním, který mám o sobě vytvořený, není to všechno malicherný, přimysli si otazník uprostřed věty, prostě proč to není všechno tak jednoduchý, jako to mají ostatní lidi, nebo proč nežiju v seriálu...


Moje věčný stěžování si/cokoliv co píšu vlastně, nejen stěžování si do okýnka na blog.cz a pak to zveřejním se skvělým pocitem, jakože "typičo, já jsem napsal dobrej článek" a mám minimálně dvě minuty poté ještě pocit, že další dvě minuty mě dělí od Pulitzerovy ceny... je to tak zoufalý. Furt bych chtěl něco změnit, ale nedokážu to, protože jsem polapenej v pasti, posedlej sám sebou, jako kdybych věřil tomu, že moje osobnost představující tak možná vyhrabanej odpadkovej koš s komunálním odpadem na školní chodbě je něčím vyjímečná. Vyjímečnost je něco, co jsem možná někdy měl a nebo mi to možná jen někdo tvrdil a možná to už ani nemám a možná mi lhali a možná to byl jenom jejich pocit, ale jsem občas unavenej z lidí a toho, jak mi zasahují do života.


Utekl bych daleko, abych poznal lásku naplno, klidně bych tu plyšovou hračku nebo jak ho symbolizovat, unesl a miloval ho proti jeho vůli, protože po těch pár letech mám pocit, že miluju asi jen pro vlastní potěšení a nebo že asi potřebuju milovat někoho, komu na mě záleží jenom když jsem psychicky slabej, že při vší mojí rádoby vyjímečnosti si najdu jednou někoho, kdo mě bude mlátit a kdo mě dožene k šílenství a já to budu dávat za vinu jemu, protože já si žádnou vinu nikdy nepřiznám a že nic není jak chci už pěkně dlouho, o tom ani vykládat nemusím.

Byl jsem na Ovčáčka Čtveráčka. Ó můj bože, to bylo skvělý. Nebudu to rozvádět, prostě to bylo skvělý. Snad se mně někdy podaří napsat něco, byť asi ne drama, to není moje kafe, tak satirickýho, vtipnýho, hahaha, je vtipný, jak dokážu všechno vztáhnout směrem k sobě, viď že jo.

Tak, pocitu, že pro dnešek je to vše a všechnu trapnost do toho vložím, že moje odporný okousaný prsty s polovičníma nehtama dosáhly orgasmu díky kontaktu s klávesnicí jsem dosáhl už i já, nervový impulsy mě nutí přemýšlet dále nad touhle skvělou písničkou, co poslouchám. Teda ne nad ní, ale s ní. Nad něčím, co není a s největší pravděpodobností ani nebude.
Vstát levou nohou není tak špatný, když si uvědomíš, že stojíš nohama na zemi, haha, jak já tyhle filozofický žvásty co si přehrávám v hlavě a přemýšlím nad něma, miluju, miluju, miluju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Personalistka Personalistka | 19. února 2017 v 13:45 | Reagovat

Skvělé nabídky práce jsem našla na www.personalistka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama