Duben 2017

Jak mě příjmuli do srandovního klubu

25. dubna 2017 v 21:13 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
V určitých kruzích, hlavně tedy v těch, ve kterých se vyskytuju často já, je věk devatenáct let velice důležitým. Všichni, kteří víme, o co jde a o čem bych neměl moc mluvit, protože věc má hlubší souvislosti a celkově jde o poměrně zatím tajné záležitosti, takže bych ani nerad chodil kolem horké kaše a rovnou vám sdělil, že jsem prostě jako jeden z velice úzkého okruhu populace byl vybrán pro členství Srandovního klubu. Co to vlastně ale ten srandovní klub je?
Srandovní klub je jedna z mnoha zdánlivě nevýznamných nevládních organizací, které mají dostatek peněz a tudíž i moc. A já jsem se stal členem tohoto srandovního klubu! Klub je vlastněn člověkem, kterého vlastně ani pracovníci srandovního klubu prvních 5 let, co jsou členy, neznají. Já se s ním tedy setkám nejdříve na pět let. Majitel klubu je však mecenášem našeho klubu. Na jeho náklady všichni dostáváme mzdu a samozřejmě také financuje všechny projekty, co srandovní klub uskutečňuje. Ve srandovním klubu můžete přednášet návrhy, jaké akce a projekty uspořádat, ale taky sám majitel klubu posílá instrukce, jaké projekty je třeba zařídit. Myslím že majitel /ó velký vůdce pan Srandovní klub/ je člověk, co si zaslouží uznání. Vše ale popořádku. Konečně se dostávám k mému prvnímu dni ve srandovním klubu.
Srandovní klub má krásnou, obrovskou budovu ohraničenou velkým plotem a strážema. Ale hned od začátku je vše kouzelné. Stráže mají oblečené šmoulí masky, drží azurově modré samopaly a jen, co kolem nich projdete, usmějí se a pokynou k vám s tím, jestli si nechcete dát LSD. Slušně jsem odmítl. Takovéhle psychotropické látky nejsou nic pro mě. Navíc, k čemu? Chci si napoprvé užít srandovní klub bez nějakýho šílenýho stavu.



Uvnitř je to úžasné. Taková dobrá polovina lidí tam nenosí absolutně žádný oblečení. Je normální, že tam chodí lidi oblečení i nazí vedle sebe. V obrovské budově byla spousta chodeb, místností, atrií s fontánkami, lavičky, všudypřítomné hipsterské kavárny, cukrárny, palačinkárny, odporně smradlavý fastfoody - hned jsem na jedno zašel. Málem mě porazilo, když jsem zjistil, že v srandovním centru se jako oficiální měna využívají víčka od pet lahví! Díky mé relativně slušné spotřebě pet lahví, ze kterých si pravidelně vyrábím gravity bongy jsem vytasil pestrou směsici víček. Červený s coca colou, modrý od té albert-vody za krásných 3,90 Kč, zelený od korunní, kofola. Nojo, spása. Za barem ve fastfoodu stál kožeňák dole bez, s kroužkem na pořádným mackovi, kterej mohl mít aspoň 23 čísel a šířku tak 7. Mohlo mu být okolo 35. Byl jsem však více vzrušený ze srandovního klubu, který jsem do té doby vídal jen ve svých zvrácených snech, na které nestačí ani dosavadní sbírka všech facebookových meme stránek. S fešákem jsem se dohodl, že pokud v téhle dobře pojebané budově nenajdu hezčího hřebce, rozdám si to s ním, jak bude třeba. Mrknul na mě a podal mi 7 cheeseburgerů a colu. COLU SLAZENOU CUKREM. NÉ TÍM POSRANÝM GLUKOSO-FRUKTOSOVÝM SIRUPEM! Spadl mi kámen se srdce, že si nebudu muset jít napouštět na nejbližší růžový hajzly nějakou vodu (dokud se teda nepůjdu pořádně zdunit, zrovna jsem procházel kolem obchůdku s bongama). Bloudění po obrovským areálu, který mi připomínalo hodně nákupní centrum, zábavní park a snobskou galerií zároveň, došel jsem do chodby, která vedla k různým kancelářím, místnostem, kde se konaly kurzy, přednášky a práce na různých projektech. Obrovská hala, na jejíž prosklené zdi se lepila obrovská nálepka "Výbor pro podporu potratů." Naproti místnost. V ní v kruhu sedělo dvacet lidí a debatovali o právech teroristů, sexuálních násilníků a pedofilů a jak je potřeba změnit pohled společnosti na ně. Jsou to lidé jako my. Tuto poznámku jsem si poznamenal do svého mobilního telefonu. Na budík, aby se mi to každé ráno připomínalo. V další místnosti seděla usměvavá starší šedivá paní za stolem. Zeptal jsem se jí, jakou sekcí srandy se zabývá ona. Nadzvedla si brýle na nos a ukázala na obrovský regál pomerančovými džusy, který se nacházel v další místnosti. Nějak mi to nedalo, držel jsem takhle džus v ruce. Paní se na mě dívala a zřejmě asi čekala, co udělám. Pokynula mě. "Notak, napij se! Na co čekáš? Napij se a zbytek vylij z okna." Protože jsem zrovna usrkával onu cukrem slazenou colu, neměl jsem na džus ani chuť, tak jsem s džusem prostě odkráčel a džus prostě vyklopil z okna. Paní si hned vše začala poznamenávat. "To je solidarita!" řekla mi, jak jsem vylil celý džus z okna. "Vůdcova ideologie říká, že se ten džus na tom chodníku vsákne do Afriky a ty ubohé děti trpící nedostatkem pomerančovýho džusu se napijí. Ta voda jim poteče přímo v jejich domovech z kohoutku," řekla skoro hrdě. Skutečně. Tahle paní by mohla být duší tohoto světa. Je fajn, že nejnižší plat, co dostáváte ve Srandovním klubu jako nástupní je 12 tisíc euro + zaměstnanecké benefity jako víčka a téměř marxistické zřízení v hlavním štábu /tedy této budově/. A tahle stará paní, ta musí brát tak 6x tolik, jako já. Vděčně jsem se nabídl, že klidně vyleju ještě jeden džus, nastavila takhle prst a řekla: "Nováčci jenom jeden denně. Jak by k tomu přišli ti, co si tu chtějí po náročné práci jako skandování na náměstí na podporu potratů nemohli vylít z okna 7 džusů a neudělat tak dobrý skutek pro africké děti? Brzdi a raději se zapoj do nějakého z projektů. Když půjdeš o kousek dál, moje dcera tam sdružuje všechny evropské kněze, co doma pěstují hospodářská zvířata. Tito knězové mají ve svých kostelech kamery a pronajímají je pasákům z Ukrajiny. Během nedělí se samozřejmě koná mše za všechny krocany a slepice, kterým kněz vždycky v sobotu usekne hlavu a jejich otrokyně jim je pečou. Vražda těchto zvířat je kamerována a poskytována potravinářským výrobcům, kteří jednoho dne budou lepit místo veselých kuřátek na obaly tyhle jatka. A taky to chceme promítat dětem ve školkách..." na chvíli se zamyslela a já jsem se pěkně rozloučil a pokračoval dál. "Tato popelnice byla natřená ekologickou žlutou barvou vyrobenou v továrně, kde se nehledí na bezpečnost z Evropských dotačních programů "Popelnice pro vidlákov" v celkové výši 8 542 688 €." Hlásala tabule nad pěti popelnicemi. Procházel jsem kolem místnosti, kde zrovna probíhal kurz "JAK PŘESVĚDČIT LIDI O VÝHODNOSTI ŽENSKÉ OBŘÍŽKY."
Konečně po delší době nějaká kavárna. A v kavárně - intelektuální šlechta. Pět celkem hezkých kluků v kruhu a uprostřed zelenovlasá slečna, která zrovna líčila svou poslední návštěvu v civilní restauraci. "Nejdřív jsem si dala dvakrát nic bez chleba. Kámoš si dal chleba omaštěnej větrem. Debil číšník samozřejmě na nás čuměl jako puk, tak jsme mu jako debilovi museli říct, že ten chleba vomaštěnej větrem si teda dáme klidně i bez toho větru a dvakrát nic bez chleba nakonec jako přílohu k hranolkám dělaných výhradně ve friťáku s palmovým volejem. Když nám řekl, že palmovej volej nemaj, tak jsem se okamžitě rozlítla, div se nezačla modlit a brutálně mu jako naznačila, že tam už se neukážem a že klidně teda olivovej, ale za poloviční cenu ty hrancle pak. Čurák vole. A víš co? K pití nám dal kohoutkovou vodu, když jsme jasně žádali vo tu z toho jejich posranýho akvárka. Vytočila jsem se a nenechala dýško ani cent a ještě jsem mu pěkně napálila do ksichtu, že jeho pojebanej život fakt lituju. Kámoš na něj, že má chuť mu přestříhnout brzdy na jeho autě a taky mu to udělal. Doufám, že chcípl. Jak já nenávidím bělochy."
"To seš dobrá. Já jsem teďka radikálně bránil pár cigošů venku. Sice se jich štítím, ale rád jim platím třeba dvacet litrů, aby pouštěli petardy do lidí v obchoďáku. Pak ještě nějakým balíčkem podmáznu fízly, aby to neřešili, ukážu diplomatickej průkaz a pak řvu na všechny, co maj nějaký rasistický kecy, jako jak to myslej a jestli jsou normální. Teď tak tři tejdny zpátky na stáži ve Švédsku jsem takhle zaplatil uprchlíkům, aby začali blejt a chcát na ulici do kočárků s děckama. Bylo to k popukání. Nuda na tom byla ta, že Švédům tohle vod černých moc nevadí, takže to celkem tolerujou a respektujou, i když jedno děcko se těma zvratkama zadusilo. Matce to nevadilo, prej si aspoň může adoptovat to černý." řekl týpek uprostřed. Ten vedle něj přikývl: "Nojo, ve Švédsku byli na srandovní klub zvyklí už v době ABBY. Už to tam berou jako celkem normální věc. Vyspělá společnost, to se pozná. Ale je dobře, že jsme tady tak v pejči zahrabaní. My za to aspoň berem těžký lóve.
Chtěl jsem se připojit k rozhovoru, ale jeden se otočil a řekl mi: "Vítej, tebe ještě neznám jenom z grindru, celkem bych tě vošukal, co ty na to? Nedělej a sedni mezi nás, teplouše ve srandovním klubu milujem. Já jsem Chrudoš, tohle jsou Satir, Drobek, Čubka, Sysel a Merůňka. Jakej máš ty zážitek?" Ten buzík se mi celkem líbil. Celá ta banda se mi líbila. Ale zrovna mě dopíči nemohlo napadnout nic dobrýho a nic fakt hustýho, co jsem nedávno provedl. Sice zadarmo, ale přesně tak, jak se na Srandovní klub sluší a patří. To, že jsem přesvědčil kámoše, ať pase svýho papouška, jako šlapku a ještě ať mu bere 100% výdělku mi přišlo suchý. Že jsem jako vedoucí na dětským táboře dětem vysvětloval, jak je důležitý občas ovce prošťourat a že je to tradiční slovenskej zvyk a taky to názorně ukázal na malém jehňátku zhruba osmiletým dětem se mi ale zdálo docela dobrý, tak jsem jim to hodil do éteru. Tahle banda se mi prostě líbila. Sysel byl synem majitele jednoho z největších českých pivovarů. Prosazoval, aby každej učitel denně na jeho školách museli vypít 27 piv v pracovní době. Díky tomu se párkrát stalo, že mladičký vychovatelky v družinách byly tak zpitý pod obraz, že dětem, co se pak stal úraz k tomu neúmyslně vypíchli oko a nebo mu přitížili při záchraně.
Pak jsme šli do takové velké herny. Byla to místnost téhle party. Říkali tomu laboratoř. Hlavní prací téhle party bylo srát lidi. Jakkoliv. Veřejnost, dělat skandály a nebo provokovat někoho, koho v mládí nenáviděli. Třeba ten teplouš mi řekl, že ke všem lidem, co se mu kdy posmívali kvůli homosexualitě a nebo se proti němu nějak veřejně stavěli, teď za nima prej chodí s patnácti namakanýma černochama a jen jim plivne do ksichtu. A ti jeho hoši ví, že jak mají reagovat, kdyby se do něj pustil. Čubka na facebooku vysílala porod své slepé sestřenice a díky tomu jí na facebooku sleduje 15 tisíc lidí a to nemluvím ani o instagramu. Kromě toho se taky takhle skupinka celkově zapojuje do humanitárních akcí. Třeba střílení tanky do civilního obyvatelstva, samozřejmě, jak jinak, než v zájmu vyššího dobra.
"OCENĚNÍ ZA ZMLÁCENÍ POLICISTY V PŘÍMÉM PŘENOSU. VŮDCE TI PŘIDĚLUJE BEZEDNÝ MĚŠEC S VÍČKY."
Drobka zaujalo, že si to čtu a on mi řekl: "To byl Slavomír. Strašně dobrej kluk to byl. Vojelo ho tak 100 uprchlíků při natáčení propagačního videa pro gaye. Natrhli mu prdel a pak chcíp na HIV. Předtím ještě ale začal prodělávat změnu pohlaví, aby nasral rodiče, ale pak ho nebavila jeho přeměna na Slavomíru, tak se úmyslně nakazil infikovanou jehlou. Kdyby si ten kokot aspoň něčeho šlehnul, ne, von se jen píchnul injekcí. Debil. Ať je mu zem lehká!"
Na chvíli jsem se vytratil. Musel jsem to prošmejdit dál. Oni to ale tak nějak brali, že mě už provádí, tak šli se mnou a všechno mi ukazovali - to je síň kde obětujeme spoustu mrtvých koťátek, tady uznáváme nácky, tady uznáváme komouše, tady oslavujeme výkony sovětských jaderných elektráren v 80.letech. Tady nahráváme do dětských pořadů sprostá slova na takové frekvenci, které zachytí jen dětské ucho. Průměrný tříletý dítě už naučíme nazpaměť báseň

Arabela mrdat chtěla,
kde má piču, nevěděla.
Arabelo, ty seš tele,
máš ji přímo u prdele.
Byl jsem zde a příjdu zas
nastav piču, Fantomas.

"Hele co zajít na kurz..."
"...kurz zajišťující distribuci pervitinu zdarma k dotovanému ovoci a mlíku na základních školách?"
"Myslel jsem spíš... jak se tam řeší to úmyslný znečišťování vod."
"Blbost! Všechno jsou to krávoviny. Občanské sdružení, co požaduje sochu Ivety Bartošové na Letné. Ještě větší, než byl Stalin..."
"Ale ta Ivetina socha už je ve výrobě ty vole a bude na Václaváku místo koně, hňupe!"
"Na Václaváku? To ji kurva nemůžou dát před nádraží?"
"No a teď máme důvod tam jít. Podáme návrh aby byla tváří Českých drah. A budeme nutit České dráhy, aby na naše náklady zaměstnali 100 lidí, co budou tu sochu dvacet čtyři hodin denně tu sochu leštit. Národní poklad, ta Ivetka."
"Kokoti. Nevím vo co vám jde. Já bych si normálně šla zajezdit po parkovišti před vobchoďákem se sprostýma písničkama nahlas se stáhnutýma vokýnkama a naschvál na všechny troubila."
"Jo, vole, to je ďábelský, ale využíjme možnosti klubu, když tu máme nováčka. Jak se vůbec jmenuješ?"
"Pro vás Máslo - hadrovej čokl." usmál jsem se.
"Pojďme flustat do řeznictví."
Popravdě. Zrovna jsem měl chuť si sednout a poslouchal nějakou přednášku. Nějaký etický normy a zákony srandovního klubu nebo tak něco. Nevím proč nebo já nic neříkal, byl jsem fascinován samou krásou hlavního štábu, ale my jsme se na nějaké takové schůzce později pak skutečně podívali.Šéfovala tomu tam nějaká celkem sympatická ženská. Podobala se dost na zástupkyni ředitele ze střední. Jenže tahle baba jela v cracku a vo to to bylo lepší. Pokud nemluvila o prospěšnosti cracku na lidský organismus, říkala, jak kdysi měla dvě krásný děti, než je neprodala na orgány, aby měla na crack. Pak se ocitla v nějaké přiblblé reality show a vůdce si jí všiml. Ty děti jí moc nechyběly. Měla nový děti a dělala pro ně jen to nejlepší, aby se vykoupila ze špatnýho svědomí. Obě její dcery od devíti kouřily crack a měly ty nejlepší dispozice k tomu, aby brzy začaly taky pracovat ve srandovním klubu.
Zcrackovaná lejdy se se mnou stále vykecávala. Přivítávala mě. Každých pět minut měnila téma a já vlastně ani neměl ponětí, o čem se bavíme. Přišlo mi, že všechny kolem sebe uráží a říká mi o nich jen ty nejpříšernější věci který i na srandovní klub zněly dost drsně. Mluvila směrem ke mně, jakoby pomlouvala je. Jim to ale nějak nevadilo a sami házeli do éteru ty úplně nejhorší věci o sobě.

Nevím jak, ale taky jsem se poprvé setkal s crackem. Než jsem si dal podruhé, najednou jsem byl na nějaký světový zdravotnický organizaci, která diskutovala, jestli nezařadit znovu homosexualitu na seznamu duševních poruch. Přestože jsem teplej až za ušima a od čtrnácti jsem hulil dvanáct klacků týdně, tento nápad se mi líbil. Rychle jsem podříznul zástupce ze Srí Lanky a vzal si jeho příšerný hadry a začal tam vyřvávat o tom, kolik zpropadených teploušů a indiánů jsme za poslední měsíc upálili a že je to ohromný úspěch a že budeme pokračovat, dokud nesplníme naši pětiletku. Sál mi tleskal. Nikdy jsem se necítil tak naplněný. Sál mi tleská! Mému nápadu! Ty tam byly kecy o tom, že nikdy nic nedokážu. Vždyť už jsem skoro nominovaný na nobelovku za mír.
Ani nevím, jak dlouho jsem ten crack kouřil, každopádně to pořád bylo první den ve srandovním klubu. Napadlo mě, že by bylo fakt dobrý začít pálit samopalem na letišti do lidí. Ve jménu křesťanství. Napadaly mě samé reklamní slogany na křesťanství. Amen, Ježíš vás miluje, Bůh je láska, Milujme se navzájem a podobně. Celkem fajn hesla pro nějaký křesťanský sebevražedný útoky. Taky mě vždycky sralo, že jsem křesťan, ale že v rámci mýho náboženství se nemůžu takhle seberealizovat.
Za chvíli jsem stál u nějakýho údajně polepšenýho bojovníka Islámského státu. Náš klub mu financuje všechno. Jeho nynější prací je dávat přednášky o svých hrdinských činech na blízkým východě.
Začala mě dost bolet hlava. Crack jsme začali ředit a splachovat benzínem. Nová vlna. Můj plán, že si srandovní klub během jednoho dne užiju bez návykových látek, selhal. Hned vyzkouším crack a začínám chlastat první ligu Naturalu.
Nicméně jsem zapadl. První den ve srandovním klubu dopadl velice úspěšně a já se těším na to, jak se rozkoukám a užiju si první projekt v terénu - tudíž - mezi lidmi! :)

PROTI PŘEDSUDKŮM

23. dubna 2017 v 11:27 | DXW€Y |  rubrika bez názvu s názvem
Být hloupým není tak těžké, ale když potkáte někoho, kdo hloupý opravdu je, snažíte se tento drobný nedostatek ignorovat, protože blbci nevysvětlíš, že je blbej. Být hloupým je něco jako být příslušníkem libovolné rasy, pohlaví či sexuální orientace. Prostě je lepší o tom nemluvit. Stejně jako nemáš potřebu zdůrazňovat všem okolo, že jsi bílá černoška a zároveň chlap, tak nikomu nebudeš cpát, že jsi hloup(ý/á), koncovku si již domyslete sami.

Blondýny hloupé nejsou, ale ty pravděpodobně budeš. A víš co? Vyjímka pravidlo v tomto případě opravdu nepotvrzuje. Stále platí, že jsi hloupý.
Američané nejsou hloupí, ale ty pravděpodobně budeš. A víš co? Vyjímka pravidlo v tomto případě opravdu nepotvrzuje.
Stále platí, že jsi hloupá.

pusť písničku, pro lepšejší atmosféru.

Fenomén genderové spravedlnosti mě semtam nutí se koukat na ty úžasné krabičky od cigaret, které již pár měsíců kupujeme s obrázky, které asi designeři stáhli zřejmě z grafického odpadu. Na některých krabičkách, hlavně na té, jak rodič fouká dým na dítě, nejde rozeznat, jakého pohlaví jsou. Ani rodič a ani matka. Na krabičce samozřejmě nechybí nápis "Vyrobeno v EU" (jediné cigarety, které znám a nemají na sobě napsané "Made in EU", ale "Germany" jsou cigarety Camel. Takže evropská unie vám vlastně nabízí cigára s šíleně nevkusným obrázkem, to vše za necelou stovku. V případě, že kouříte červený marlbora, vypadá design krabičky už úplně jako propagace komunismu. Rudá barva, poznámka, že to bylo vyrobeno v EU, varování o smrti a fotka připomínající něco, co s kouřením vlastně ani nemá nic společného. "Dobrej, dejte mi prosimás ty camelky. Ale já chci s tím vobrázkem, jak tam ten babochlap drží to unisex děcko a fouká na něj ten dým, kterej je tam udělanej zřejmě přes malování nebo nějakej jinej drahej program."


V naší společnosti se často setkávám s otřepanými klišé, že lidé, co nemají maturitu, ale jenom učňák, jsou hloupí. A ještě hloupější jsou ti, co studují humanitní obory. No a tyhle dvě skupiny pak nadávají na kancléřku (MERKEL AKBAR), že je hloupá a pitomá sluníčkářka. Tak tady tahle kráska vážení a milí vystudovala fyziku. Nebudu vám vysvětlovat co to je, protože sám mám potíže s fyzikou základní školy a na střední jsem z fyziky dvakrát rupl a budu rád, když z ní nerupnu i letos. A co se týče hlouposti, chytrosti, inteligence. Pro každého z nás jsou důležitější umělci, než doktoři a zemědělci.

Včera jsem se od rána ujebával na lidské pitomosti, kterou jsem na internetu objevil. Vlastně to byla pitomost dohnaná do takového extrému, že jsem si říkal, že toho geniálního člověka chci poznat. A hoci neviem, ako to bylo myslené, či už sarkasticky alebo je to dobrá recesia, rozhodol som sa robiť včera celý deň screeny a ukládať si to do mojich složok pomenovaných "meme" a "porno". A práve včera sa tieto rozdiely medzi týmito složkami zmazali. Lebo ja už neviem, čo je meme a čo je porno.
Prostě a jednoduše, vrátím se ke své rodné češtině. Včera jsem našel něco, co způsobilo mou celodenní fascinaci a kombinoval jsem záchvaty smíchu s masturbací. Dokonce zhulit jsem se šel jen jednou.
Objevil jsem něco jako islamistické meme. Pro ochutnávku sem hodím pár screenshotů. Varuju všechny, kterým vadí nahota, sexuální či rasistický podtext.

pohádka pro vaše děti na dobrou noc

(takhle by se správně mělo odpovídat na komentáře na blogu)




(musím se přiznat, že tohle je uplně top)




Tak, myslím, že dávka obrázků skončila. Kdyby někdo se mnou chtěl na fb rozjet stránku "masturbuju nad islamistickými blogy na tumblru" a rozjet pořádnou meme stránku nazvanou v českém jazyce, ozvěte se, nemám s tím vůbec žádnej problémek. Pá koťátka.
ISLÁM ZVÍTĚZÍ, ALLÁH JE VELKÝ, JSME JEN BÍLÝ KURVY A TEPLÝ ŠTĚTKY A BUDEME TĚM SEVEROAFRICKÝM BORCŮM LÍZAT NOHY.